Afrodita

Afrodita autorky Isabel Allende se vymyká jejím dosavadním dílům. Není to román ani soubor povídek, není to ani klasická kuchařka či receptář, byť je nabitá množstvím lákavých receptů na nejvybranější pokrmy, které jsou bez nadsázky afrodiziaky. Důkladná introspekce, smyslné a lačné eseje, autobiografická pojednání, imaginární intimní rozhovory se čtenářem, to vše tvoří mimořádně zdařilou prózu s eroticko-kulinářskou problematikou, napsanou barvitým jazykem, s jistotou a neutuchající vitalitou a pochopitelně také laskavým humorem, jež je světoznámé chilské spisovatelce vlastní. Sexualitu považuje za součást dobrého zdraví, duševní rovnováhy a tvůrčí inspirace. Své úvahy o sexu a erotice porovnává s pojetím sexuálního chování v různých zemích či náboženstvích, neodmítá ani černou magii. Přiklání se k filozofii sexu tak, jak ji chápe tantrismus, a ve svém uvažování dokonce nachází přímé souvislosti milostných vzplanutí s kulinářským uměním. Otevřeně přiznává, že jediným skutečně spolehlivým afrodiziakem je láska, přesto roli žen a mužů při vaření považuje za milostnou předehru. Odhaluje účinky dobře prostřeného stolu, úlohu lidských smyslů, uvádí zakázané bylinky, zakázané ovoce, nápoje lásky a monotematický literární text prokládá anekdotami, citáty, příběhy o známých osobnostech a verši světových básníků, opěvujících rajský život. Zcela nezakrytě obdivuje muže, kteří jsou schopni vybírat z menu jídla psaná francouzsky a diskutovat se sklepmistrem, neboť vzbuzují v ženách respekt, který se může snadno změnit v nenasytnou milostnou touhu. Samotný receptář je rozdělen na omáčky, chuťovky k milostné předehře, polévky na rozběh, předkrmy jako milostné hry, hlavní jídla - kámasútra a zákusky jako štěstí na závěr. Její doslova šťavnaté vyprávění neskončí, dokud nenaservíruje poslední z asi 130 receptů lásky a vášně.